Začátky pro nás s maminkou byly těžké po vyřčených prognózách kdy jsem se neměla hýbat ,neměla jsem vidět, a vlastně být jen celý život v posteli. Tak jsme se do toho celá rodina obrátili a řekli jsme si že budeme bojovat a ukážeme všem, že se dá dojít tak daleko jak budu moci.
Sžili jsme se s hendikepem natolik ,že ho nevnímáme. Děláme vše tak jako kdybych neměla žádný handicap lyžujeme, sjíždím řeku, jezdím na kole s rodiči ve vozíku. Hraju bocciu (paraolympijský sport), chodím do fitka, často trávím čas na horách a v přírodě. Dokonce jsme vyšli s mámou a tátou Sněžku. Dokud jsem malá tak se snažím co nejvíce zažít vše co mi zdravotní stav dovolí. Ještě jsme žádnou bariéru nenašli, vždy si poradíme. Žijeme život naplno. Také víme, že budu muset celý život makat abych se udržovala a mohla se dostat co nejdál. Jezdíme pravidelně do lázní, na Hipoterapii, pravidelně rehabilituji, nyní podstupuji ponory v hyperbarické komoře se skvělými výsledky. Mám v roce hodně intenzivních terapii. Jsem šťastná a mám pořád úsměv na tváři a radost ze života.
Mým snem je se jednou zajet podívat k moři a pořídit si elektrický vozíček k svojí samostatnosti. Děkuji vám z celého srdce vaše Anička.