Z předchozího těhotenství jsme měli starší dceru, která se narodila ještě dříve (26. týden, porodní váha 850g) a po dvou letech každodenního cvičení Vojtovy metody byla zdravá, chodila, mluvila…
Doufali jsme, že i u mladší dcery vše dobře dopadne. Podle lékařů nebylo potřeba cvičit Vojtovu metodu, stav se prý upraví sám. Hanička byla velmi plačtivé miminko, její psychomotorický vývoj se posouval jen velmi pomalu. V půl roce se nám zdálo, že se dostává do špatných motorických stereotypů a na vlastní žádost jsme začali s rehabilitací Vojtovou metodou. Při roční prohlídce nás neuroložka informovala o tom, že má dcerka dětskou mozkovou obrnu v kvadruparetické formě. Snažili jsme se získat co nejvíce informací o možnostech rehabilitace. Několik let jsme dojížděli do centra Corpus v Olomouci (specializace na Vojtovu metodu), několikrát denně cvičili doma, od jednoho roku pravidelně navštěvovali Janské lázně. Hanička prodělala několik operací nohou v nemocnici v Motole.
Vzhledem k poměrně dobré mentální vybavenosti jsme se rozhodli pro integraci v základní škole. Dnes navštěvuje devátý ročník a ne všechno ve škole vždy bylo a je jednoduché. Přestože se dnes pohybuje na mechanickém vozíku, vždy jsme si přáli, aby mohla žít co nejpodobněji jako její zdraví spolužáci. V pěti letech jsme proto začali s výukou plavání a lyžování na monoski. Díky nadaci Cesta za snem jsme získali speciální dvojkolo, které nám umožňuje absolvovat delší cyklistické výlety.
V naší rodině máme trochu jinak nastavenou péči o Haničku. Ten, který zajišťuje většinu jejich potřeb a sportovních aktivit, je její otec. Já pracuji jako speciální pedagog v základní a praktické škole.
I když se snažíme, aby Háňa měla i zdravé kamarády, tento cíl se nám zatím nedaří příliš plnit. Její nejlepší kamarádka bydli v Mladé Boleslavi a tak se nevídají příliš často. Obě jsou velkými fanynkami Harryho Pottera.
Haniččiným velkým přáním by byla návštěva Londýna a především prohlídka studia, kde se filmy o Harrym Potterovi natáčely. Ideálně ve společnosti své kamarádky Evičky.
Přejeme závodu „Rainbow Run“, aby byl ještě dlouho pohodovou a radostnou záležitostí pro všechny, bez rozdílu věku, pohlaví a hybnosti.
Jana a Karel Silní