Buď dobrovolníkem

Honzík

Honzík se zpočátku vyvíjel jako každé jiné dítě, až kolem 2,5 roku jeho blízcí začali pozorovat, že oproti ostatním vrstevníkům stále velmi špatně chodí.

Také neuměl moc běhat, vůbec nezvládl skákat, špatně vstával ze země a většinou mu museli blízcí pomáhat, aby vstal, nebo vyšel schody. Celkově velmi málo ušel a větší pohyb byl pro něj spíš utrpením než radostí. Po konzultaci s pediatričkou byl odeslán na vyšetření na ortopedii, odkud jej poslali na neurologické vyšetření, kde po odběru krve potvrdili jeho nemoc – Duchenneovu svalovou dystrofii.


Zhruba v 7. letech dokáže pouze stát bez chůze a v 8. letech je už upoután na mechanický vozík. Postupem času se jeho stav horší. Je potřeba mu v mnoha činnostech pomáhat, jako je koupání, čištění zubů, pití, nakrájení jídla, v noci přetáčet atp. Má velmi slabé ruce a poslední dobou už má problém sám sedět, kdy se kácí na stranu.

I přesto všechno se jeho rodina snaží žít aktivně včetně jeho bratra. Celá rodina chodí plavat do aquaparku, na výlety, cestuje nebo se účastní různých akcí, včetně běžeckých (půl maraton Praha), ale taky rádi relaxují u filmu nebo hraní her na PC. Vzhledem k tomu, že Honza rád sleduje dokumenty o zvířatech a táta mu vyprávěl o tom, jak kdysi vyhrál zájezd na Kubu, že jsou tam ještěrky na každém rohu, velikánské palmy, kolibříci a jezírka s vodopády v pralesech, tak by se tam strašně chtěl podívat. Mluví o tom už asi od 6 let.